Kampaně Heroes of Might & Magic III nejsou ani tak strategie, jako spíš festival hádání a loadování


Kdybyste nějakému neználkovi Starých Herních Legende Měli Popsat, Co že an Vlastně jsou zač ti slavní helden might & micy iii, předpokládám, kot byste zvoli vysvětlov ěstratego, jag. jag. , jezdíš po pohádkovém světě, leveluješ si hrdinu a kosíš nepřátele!“

Tato slova jsou bezpochyby pravdivá a mladý zvědavec by jistě získal aspoň základní představu o tom, jakou hru že to vlastně tady ten prošedivělý veterán adoruje. Ale já bych s nimi Prece jen trochu polemizoval, protože Helden III vlastné vůbec nejsou strategie, protože strategie von mi Mela nabídnout více nebo mene kompletní informace, podle kterých se Muzu rozhodnout ein sestavit kvalifikovaný plán, Jenz při správném provedení povede k slavnému vítězství. Jenže Heroes III fungují spíš jako hádanková hra a simulátor loadování. Aspoň v datadiskových kampaních. Aspoň na vyšší obtížnosti. Aspoň pro mě.

Tahle myšlenka mě poprvé ťukla do hlavy, když jsem nad kampaněmi Heroes III při obtížnosti Hard zase proseděl celý víkend, pak se letmo podíval na právě prožitý páreček slunných dnů a náple si uvěndomil, vyčíndomil, vyčíndomil, Ano, občas jsem takticky přemýšlel v bitvách a dumal nad konkrétními Strategickými rozhodnutími, ale daleko častěji jsem se prostě snažil přijít na ten jediný způsobjak se v dané misi správně chovat, abych měl vůbec šanci ji vyhrát.

Chtělo to strašně moc trpělivosti a načítání starých uložených pozic. Způsobilo mi to strašně moc frustrace. Nadával jsem, až se kytky zelenaly. A stejně… Stejně se mi to líbilo.

Strategie nestačí

Abyste si nemysleli, že vám tady o svých strastech v Erathii vykládá úplný amatér, který chudák vůbec neví, co činí: Znám všechny ty základní poučky, pravidla dobrého chování v každé misipaňes IIIov. Je potřeba co nejdřív naverbovat další hrdiny, s tím hlavním nedělat ani jediný zbytečný krok navíc a jenom bojovat, zatímco zdroje a doly zabírají poskoci. Dávat si pozor na učení skillů z chaloupek na kuří nožce, aby hrdinu náhodou nenaučily nějakou zhovadilost jako Learning nebo Eagle Eye. Nikde se nezdržovat, neverbovat slabší jednotky, vzít jenom ty, co se vám hodí do kompozice, ignorovat nepotřebné zdroje a do konce měsíce jít nepříteli po krku.

Podobných instrukcí, Jak být v každé misi nějak tak zhruba efektivní, je samozřejmě víc (ao jedné z nich ještě bude ke konci článku KYSELA Rec), ale celá pointa mé víkendové epifanie je ta Ze Podobné taktické triky často zkrátka a dobře nestačí. Že kromě nich na řadě map potřebujete ještě jednu z následujících berliček:

A) Navod

B) Štěstí

C) Hromadu loadování

Barbar přeconan

Pojďme si to probrat na jednom z nejlepších příkladů: Kampani Hack and Slash z rozšíření The Shadow of Death. V ní hrajete za tupého barbara jménem Crag Hack, který se spolu se spřátelenými ogry, kyklopy a behemoty honí za různými zlověstnými artefakty, aniž by tušil, že je zcela očividně manipulován sil amin.

To všechno je hezké a zábavné, jenže Cragovy mise občas bývají poněkud ubíjející v tom, že zkrátka musíte neustále loadovat nebo je rovnou kompletně restartovat. Stačí třeba, když se ve scénáři Schwarzes Schaf naprosto racionálně rozhodnete bránit svoje počáteční města před nepřátelskými nájezdy, aniž byste tušili, že si tím podepisujete rozsudek smrti.

To, co ve skutečnosti Musite udělat, je vykašlat se na svoje Strongholdy, nechat je napospas nepříteli, popadnout Craga s armádou a zdrhat, co to dá, do zemí vašeho protivníka. Tam mu seberete jeho vlastní, daleko lepší lidské hrady s větším potenciálem rozvoje a po zbytek mise se z vás najednou, poněkud neintuitivně, v podstatě stane hráč za Castle.

Jenže nic z toho samozřejmě dopředu nevíte, hra vám to nenaznačí nějakým jemným pošťouchnutím. Ve hře z roku 2022 von crag nejspíš Prohlásil něco jako: „hmm, naše domovská pozice se bude vážně Těžko Bránit, Možná bychom si měli mutín čch £ nechá dvě hodiny postupně ničit, než scénář restartuje a zkusí to úplně jinak. A já se přiznám, že bez pomoci návodu bych na to možná vůbec nepřišel.

Bylo by fajn, kdyby se z podobného zážitku aspoň vyklubalo cenné poučení, kdybyste si mohli říct: „OK, chápu, Crag je prostě založený na zběsilé ofenzivě, obranu nebudu řešit.“ Jenže to pak zase budledete, kdybyste restartova pos se svým sekundárním hrdinou musíte startovní zónu udržet, protože nepřátelská města jsou doslova nedobytná, skrytá za branami, kterými se nedá projít. Což se dozvíte přesně ve chvíli, kdy k nim po hodině hraní přicváláte.

Tipuj, blbecku!

Snad úplně nejhorší je ale v tomhle ohledu mise A Cage in the Hand. Kdo ji překonal bez velkého loadování nebo restartování, buď je dítětem bohyně Štěstěny, nebo má doma křišťálovou kouli.

Proč? Inu, milé zlaté Heroes III vás opět nechají, ať si prvních pár desítek minut děláte všechno správně, budujete armádu, získáváte doly a tak dále, a tak dále. Pak vás pošlou sebrat bandě lichů artefakt, zatímco vás pořád obtěžují nepřátelští hrdinové. Fajn, vydáte se do země nekromantů… Kde kvůli temné magii nevidíte dál než na pár políček kolem sebe. A různých skupin lichů je porůznu rozesetých asi dvacet.

Takže jste slepí, nevíte, kde je cíl a všude kolem vás je spousta falešných návnad. A kdybyste si třeba chtěli koupit čas tím, že nejdřív zničíte nekromantský hrad, z něhož se na vás valí armáda za armádou, zjistíte, že se k němu, opět, není možné dostat. K onomu zjištění samozřejmě dojdete až poté, co se k němu složitě probojujete. A když vás pak napadne zjišťovat, co asi skrývá jihozápadní kout mapy, po desítkách minut marného zkoumání přijdete na to, že… vůbec nic.

V tomhle scénáři jsem loadoval snad stokrát, protože každý tah ztracený marným hledáním znamená další krůček vstříc nevyhnutelné zkáze z rukou nezničitelných nekromantů. Nakonec mi opět nezbylo nic jiného než se podívat na návod a zjistit, kde přesně se ti konkrétní lichové ukrývají, načež bylo dokončení mise otázkou pěti minut.

Takhle to v kampaních z datadisků The Shadow of Death a Armageddon’s Blade zkrátka často funguje: Dvakrát špatně odbočíte a prohráli jste, což ale nemusíte zjistit třeba dalších dvacet minut. Vážně se vyplatí ukládat každé tři tahy do odlišného souboru, abyste se mohli vrátit přesně do momentu, kdy jste chybovali – i když, dá se tomu vůbec říkat „chyba“, pokud zkrátka nemáte dost informací na to, azarvahli?

Už vůbec nemluvím o dalších faktorech, které vám můžou průchod kampaní nesmírně ztížit nebo znemožnit. Kdo například podcení levelování a nevtrhne do poslední mise s naprosto nabušeným hlavním hrdinou, napumpovaným těmi správnými skilly z předchozích dobrodružství, ten nemusí restartovat jenom scénář, ale rovnou.

Zásobovacím důstojníkem

Nejhorší na tom všem je, že zkusit to znovu a líp vůbec nemusí být zábavný zážitek. Ano, je fajn nahrát starší pozici, podívat se na ni ve světle nových informací a tentokrát mit nad celou situací trošku větší kontrolu, jenže Heroes III, to není jenom verbování hezkých pohádkových příšerek a napínavé bitvy. Heroes III jsou do velké míry Logistik.

Abyste svého hlavního hrdinu udrželi stále zásobovaného novými a novými jednotkami, musíte si vytvořit starý dobrý „řetěz idiotů“ Neboli sadu nuzných hrdinů úrovni na PRVNÍ, které využíváte jenom k tomu, abyste od jednoho ke druhému lifrovali další monstra. Jeden je naverbuje v hradu, přicválá ke druhému, ten je převezme, přicválá ke třetímu, ten ke čtvrtému a tak dále, a to všechno v jediném tahu, protože body pohybu se počítají jenom hrdinům, jemákák samotným, jemákák samotným z hlediska herního designu zcela příšerné rozhodnutí, ale když už k němu došlo, je prostě potřeba ho naplno využít.

Místo abych se cítil jako mocný fantasy generál, jehož jedinou životní touhou je ztrestat podlé nekromanty, jsem tvrdohlavý, trpělivý, analytický hráč-experimentátor.

Jenže celý tenhle proces se nedá nijak automatizovat, takže na složitějších, rozlehlejších mapách 90 procent času klikáte z idiota na idiota a vozíte behemoty sem a tam. Zábava se ještě stupňuje ve chvíli, kdy jedno vaše sídlo neumí konkrétní typ jednotky vylepšit, takže řetěz idiotů posílá zboží opačným směrem do hlavního města, odkud se pak upgradovaná frontal

Špatné a zábavné zároveň

Na tom všem je nejvíc ze všeho fascinující jedna skutečnost: Že mě to celé bavi. A ono mě to zjevně bavi, když jsem si nad tím o víkendu prolámal hlavu is celým zbytkem těla důkladněji, než by to dokázal kat Mydlář a jeho kolo. Proč? Proč si nezapnu radši Heroes VI, z nichž jsem nikdy neměl tak intenzivní pocit, že jsou strašně nefér?

Jasně, je v tom i trocha nostalgie a touhy po návratu do dětství, ale myslím, že ta skutečná odpověď leží někde jinde. Kampaně v Heroes III má smysl dodnes hrát (a upřednostnit je před modernějšími příbuznými) z toho důvodu, že poskytují velmi specifickou výzvu. Výzvu, která vůbec není propojená s ponořením do videoherní alternativení reality. Místo abych se cítil jako mocný fantasy generál, jehož jedinou životní touhou je ztrestat podlé nekromanty, jsem tvrdohlavý, trpělivý, analytický hráč-experimentátor, který chce ukázat celé téhle příšerné, nádherné hří. Což můžete klidně považovat za špatný, archaický, překonaný přístup k hernímu designu. Nebo si to můžete užívat. Obojí je zcela legitimní.

Myslím, že zu je přesně důvod, proč si nesnížím obtížnost, proč si datadiskové kampaně nevychutnám tradičnějším způsobem, jako klackout mi mi mi mi mi třeba danba dana třeba danba danba danba danba danba danba danba danba danba dana dana dana danba danba danba danba dana dana dana třebeba dana dana nga mi mi mi třebeba Tedy, jeden z důvodů. Na vině je kromě touhy po výzvě samozřejmě i pýcha, hrdost zkušeného stratéga, který přece není žádný amatér, aby hrál na Easy!

Jen moc nevím, jak do toho zapadá, že zároveň v každé druhé misi nakukuju do návodu…


Source: Games by games.tiscali.cz.

*The article has been translated based on the content of Games by games.tiscali.cz. If there is any problem regarding the content, copyright, please leave a report below the article. We will try to process as quickly as possible to protect the rights of the author. Thank you very much!

*We just want readers to access information more quickly and easily with other multilingual content, instead of information only available in a certain language.

*We always respect the copyright of the content of the author and always include the original link of the source article.If the author disagrees, just leave the report below the article, the article will be edited or deleted at the request of the author. Thanks very much! Best regards!